Chovatelská stanice Československých vlčáků ArQeVa

V úterý byl jeden z nejhorších dní. Přijela jsem domu z práce a u vrat mě vítal Ir s Butterfly. Jako pokaždé. Zajela jsem zaparkovat, vyndala nákup a najednou Butty padla jako když ji "někdo" podkosí. Nohy měla zkřivené , okamžitě celá studená a bílé dásně, fialový jazyk. Už dva roky mě bolí rameno, kyčel a koleno. Ale v tu chvíli jsem 30-tikilovou Butty odnesla do auta, zabalila ji do mého kabátu, ( že mám v autě deky mi nějak nedošlo ), pustila topení na plno a na výstražných blinkrech jsem jela do Doks na veterinu. Po cestě jsem tam volala, co se stalo. Byla jsem tam fakt co nejrychleji šlo. Buttynku ihned vzaly na řadu a vyšetření a byla jí diagnostikovaná mozková příhoda. Byla ochrnutá, přestala slyšet.

​

Následovaly kapačky -3 hodiny jsem s ní seděla na zemi, držela jí hlavu, doma jsem s ní spala v porodně, ( z auta jsem ji vláčela na paleru , protože už jsem jí neunesla a na gauč sama nevyskočila. ) přes noc jí léky zabraly a druhý den na kapačkách už pozorovala okolí. Postavila se , ale šla se skříženýma nohama a zadek jí lítal, jako když tancuje lambádu. Večer už chtěla do postele, vylezla schody, vyškrabala se do postele. Ve čtvrtek už byla jen na injekci a kdo neví, nepozná, že byla tak blízko Duhy. Vlčáci se dokáží rychle uzdravit, když to jde. Máme léky a ve středu kontrolu. Dneska už normálně ležela s Irem v altánku na stole, kde na mě čekají.

A Ir ? ...je neskutečný! Když padla, začal plakat. Pořád ji hlídá a dokonce když jí dám maso, tak jí ho neukradne, což je u notorického zloděje projev největší lásky.