Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie, vzhled a vlastnosti ČSV


 

13.12.2010 01:42

== Historie ==

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se ing. Karel Hartl začal zabývat křížením euroasijského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa.

První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26. května 1958 v Libějovicích. Celý projekt byl poměrně velkoryse koncipován. Narozená štěňata byla pečlivě sledována, vychovávána v různém prostředí, byly zkoumány jejich předpoklady k výcviku. V dospělosti byla znovu spojována s nepříbuznými německými ovčáky, takže s každou generací klesal podíl „vlčí krve“ až na 6,25 % ve čtvrté filiální generaci. Tak mohly být porovnávány anatomické znaky, fyziologické vlastnosti i charakteristické prvky v chování zvířat nejen mezi vlkem, psem a jejich kříženci, ale i mezi jedinci na různých úrovních křížení.

Štěňata první generace se vzhledem i chováním podobala vlku. Jejich výchova byla obtížná, výcvik byl sice možný, ale výsledky stěží odpovídaly vynaloženému úsilí. Jedinci druhé generace, pokud byli včas odebráni z vrhu a individuálně vychováváni, již byli plně cvičitelní. Až do dvou let však byli velmi hraví, výcvik trval déle. Vynikali v pachových pracích (sledování stopy). Většina jedinců třetí a čtvrté filiální generace byla schopna absolvovat běžný výcvikový kurs a mohli být zařazováni do výkonu služby. Oproti psům měli lepší orientační schopnosti, dokonalejší vidění v noci, lepší sluch i čich.
V testech vytrvalosti uběhli kříženci celou 100 km trať, aniž by byli vyčerpáni, opotřebování polštářků tlap bylo na rozdíl od něm. ovčáků rovnoměrné. Po výkonu odpočívali přibližně 7 hodin. Ve spolupráci s akademií věd byla sledována endogenní aktivita vlků, psů a jejich kříženců. Křivka aktivity během 24 hodin byla podobná – se dvěma maximy (ráno a večer), intenzita aktivity vlků a kříženců vysoko převyšovala hodnoty zaznamenané u psů. Výsledky experimentu byly vyhodnoceny a publikovány v letech 1964-1965. V červnu 1965 se v Brně uskutečnila Světová výstava psů a v Praze proběhlo výroční zasedání Mezinárodní kynologické federace (FCI) a Mezinárodní kynologický kongres. I na něm vyvolala přednáška ing. Karla Hartla „Výsledky křížení vlků se psy“ mimořádnou pozornost. V následujícím roce byl ing. Hartlem sestaven návrh standardu nového plemene psa, českého vlčáka, jehož základem by byli potomci křížení vlků se psy.

Vlčice Brita pak dala ještě základ druhé linie, po spojení s německým ovčákem Kurtem z Václavky. Třetí linie vznikla spojením vlka Arga a feny německého ovčáka Asty z SNB. V roce 1977 byla kříženka 3. generace Xela z pohraniční stráže kryta vlkem Šarikem, Šarik pak nakryl ještě fenu Urtu z pohraniční stráže. Poslední přilití krve vlka se uskutečnilo v roce 1983. Vlčice Lejdy ze ZOO Hluboká dala vzniknout poslední linii nově šlechtěného plemene a otcem štěňat se stal německý ovčák Bojar von Shottenhof. Dále se již prováděla plemenitba pouze v uzavřené populaci a kříženci začali být označováni jako český vlčák. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno.
Podklady k žádosti o uznání plemene byly připravovány ve spolupráci s Ústřední odbornou komisí chovatelů psů ČSCH, ve které nové plemeno vytrvale podporoval zejména pan ing. Jan Findejs. Standardní komise FCI doporučila standard československého vlčáka ke schválení v roce 1988. Po zapracování připomínek a nutných změn do standardu bylo plemeno uznáno hlasováním členských zemí v Generálním shromáždění FCI (v první fázi uznání na deset let). N8vrh prosadil tehdejší československý zástupce v FCI, RNDr. Petru Dvořák. Standard československého vlčáka byl schválen v Helsinkách dne 13. 6. 1989 a vydán pod číslem 332. První tituly „světový vítěz“ tak mohly být československým vlčákům zadány na Světové výstavě psů všech plemen v Brně 1990. Výstavu posuzoval mezinárodní rozhodčí a autor plemene, pan Ing. Karel Hartl.

Po deseti letech od uznání standardu bylo plemeno znovu předmětem jednání FCI – muselo se potvrdit, že plemeno je dále životaschopné a trvale splňuje všechna stanovená kritéria.
Odpovědnost za tuto obhajobu našeho plemene vzala na sebe Slovenská republika. Po zániku Československa totiž na základě dohody mezi Českomoravskou kynologickou unií a Slovenskou kynologickou jednotou ze dne 4. 7. 1993 přebírá patronát nad plemenem. Jako země původu je nadále uváděno Československo, resp. „bývalé Československo“. Na přípravě podkladů pro FCI se podílely obě nástupnické země, jak se zavázaly ve smlouvě podepsané 20.1.1996.

Na valném shromáždění Mezinárodní kynologické federace v Mexiku dne 1.6.1999 bylo uznání plemene československý vlčák definitivně potvrzeno, od roku 1999 může FCI potvrzovat i udělené návrhy na CACIB a CACIT a československým vlčákům je tedy otevřena cesta k titulům mezinárodních šampiónů krásy a výkonu. Návrh v Mexiku předložil pan Štefan Štefík, prezident Slovenské kynologické jednoty. V roce 1999 byla rovněž publikována dosud poslední úprava standardu plemene.

== Vzhled ==
Československý vlčák je pes větší, než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavošedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. Typickým pohybem je nízký prostorný [[klus]]. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11 – 13 km/h.

== Vlastnosti ==

Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý, hodící se pro výstavy i služební výcvik. Výcvik je však obtížnější, než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U „čévéčka,“ jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané „účelové chování“, což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně.
Vyniká však velikou vytrvalostí, odolností vůči nepříznivému počasí a schopností samostatně jednat. Věrnost pánovi a smečce je téměř příslovečná a určuje také výběr plemene. Pokud se nebudete moci psovi plně věnovat a nepředpokládáte, že o něj budete moci pečovat po jeho celý, poměrně dlouhý život, nepořizujte si toto plemeno. Zvířata si špatně zvykají na nového majitele a změnou velmi trpí. Československý vlčák je i oblíbeným psem výstavním a v poslední době vzrůstá jeho popularita zvláště v zahraničí. Když vidíme toto pohledné, elegantní, dynamické stvoření s vlčím výrazem v pohybu, nelze se tomu divit.
Českoslovenkým vlčákům zbyl po vlcích silný smečkový pud, pokud žijí pohromadě, vytvoří smečku a smečkové chování u nich převládá. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život. Samci tohoto plemene se chovají k fenám velmi „galantně“, někdy však pes žijící trvale v páru s fenou, odmítá jiné feny krýt. Opuštěné čévéčko umí dát velmi hlasitě najevo svou samotu a volat svého pána či svého nepřítomného psího partnera daleko se nesoucím vytím.
Nejpočetnější populaci Československých vlčáků nenajdete v Čechách (cca 120 – 180 zapsaných štěňat ročně) a už vůbec ne na Slovensku, kde chov tohoto plemene již několik let stagnuje (max. 50 štěňat ročně). Nejvíce štěňat je každoročně odchováváno a zapsáno v Itálii (cca 400) a vzhledem k velké oblibě tohoto plemene lze počítat se vzrůstající tendencí.
článek zveřejněn na wikipedia.org/Československý vlčák



Standard ČSV

13.12.2010 01:40

Země původu: bývalé Československo
Patronát: Slovenská republika
Použití: Pracovní pes

Klasifikace F.C.I.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou

Krátký historický přehled
V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kříženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno.

Celkový vzhled
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.

Důležité proporce
Délka těla : Výška v kohoutku = 10:9
Délka tlamy : Délka mozkové oblasti = 1:1,5

Povaha a charakter
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestranně upotřebitelný.

Hlava
Souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.

Mozkovna:
Při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný.
Mírný stop.

Lícní část:
Nos: Oválný, černý.
Tlama: Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu.
Pysky: Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou černé.
Čelisti/zuby: Čelisti silné a souměrné. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus, 42 zuby odpovídající zubnímu vzorci. Pravidelná linie skusu.
Líce: Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují.
Oči: Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka.
Uši: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.

Krk
Suchý, dobře osvalený, v klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem na zem.

Trup
Horní linie: Plynulý přechod od krku k trupu, mírně skloněná.
Kohoutek: Dobře osvalený, zřetelný, přesto nesmí narušovat plynulost horní linie.
Hřbet: Pevný, rovný.
Bedra: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Záď: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Hrudník: Souměrný, dobře osvalený, prostorný, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojeť kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní.
Spodní linie a břicho: Břicho pevné a vtažené. Slabiny lehce vpadlé.

Ocas
Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.

Končetiny
Hrudní končetiny:
Hrudní končetiny jsou rovné, pevné, suché, úzce postavené s mírně ven vybočenými tlapami.
Plece: Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel okolo 65 stupňů.
Rameno: Silně osvalené; s lopatkou svírá úhel mezi 120 -130 stupni.
Loket: Dobře přiléhá k hrudníku a nevybočuje z linie trupu. Výrazný, dobře pohyblivý. Kost pažní s kostí vřetení svírá úhel okolo 150 stupňů.
Předloktí: Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55% výšky psa v kohoutku.
Zápěstní kloub: Pevný, dobře pohyblivý.
Nadprstí: Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje.
Tlapy hrudních končetin: Velké; mírně ven vybočené, delší klenuté prsty a silné tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.

Pánevní končetiny:
Silné. Končetiny rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu. Vlčí paspárky jsou nežádoucí a musí se odstranit.
Stehno: Dlouhé, dobře osvalené; stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a dobře pohyblivý.
Koleno: Silné, dobře pohyblivé.
Bérec: Dlouhý, suchý, dobře osvalený; s nártem svírá úhel okolo 130 stupňů.
Hlezenní kloub: Suchý, pevný, dobře pohyblivý.
Nárt: Dlouhý, suchý, směřuje téměř kolmo k zemi.
Tlapy pánevních končetin: Delší klenuté prsty se silnými tmavými drápy. Výrazné polštářky.

Mechanika pohybu
Harmonický, lehký, prostorný klus, kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí. Hlava a krk se schylují do vodorovné polohy. V kroku mimochod.

Kůže
Elastická, pevná, bez vrásek; nepigmentovaná.

Srst
Vlastnosti srsti: Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný.
Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s maskou.

Výška a váha
Kohoutková výška:
Psi nejméně 65 cm
Feny nejméně 60 cm
Hmotnost:
Psi nejméně 26 kg
Feny nejméně 20 kg

Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
- těžká nebo lehká hlava
- ploché čelo
- jestliže chybí 2 P1 (premoláry 1) nebo oba M3 (moláry 3), nehodnotí se to jako vada. Jestliže chybí současně 2 P1 a 1 M3 nebo 2 M3 a 1 P1, hodnotí se to jako vada
- tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí
- hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši
- vysoko nesený krk v klidu, nízko nesený krk v postoji
- nevýrazný kohoutek
- netypická horní linie
- dlouhá záď
- dlouhý, nízko nasazený a nesprávně nesený ocas
- nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin
- měkké nadprstí
- nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin; nedostatečné osvalení
- nevýrazná maska
- krátký krok a vlnitý pohyb

Vylučující vady
- nesouhlas v proporcích
- vady povahy
- netypická hlava
- neúplný chrup (jiné než ty, které byly popsány v odstavci Vady); chybné uložení špičáků ve spodní čelisti
- netypický tvar a uložení oka
- netypické postavení ucha a netypický tvar ucha
- lalok
- velký sklon zádě
- netypický hrudník
- ocas netypický v nasazení a nesení
- chybný postoj a netypické hrudní končetiny
- otevřená srst a netypická srst
- jiná než standardní barva
- uvolněné vazy
- netypický pohyb

N.B.: Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestouplá do šourku.