Chovatelská stanice Československých vlčáků ArQeVa

Valkýra si počkala, až odešlu přihlášku na výstavu a rozhodla se hárat. Vybrala si k tomu příhodný den. 1.1. ( všichni doufáme, že nebude platit pořekadlo „jak na Nový rok , tak po celý rok“ ). Qeronek zbystřil pozornost, ale zůstal normální. Pak přišel 10den. Zakšínským lesem se ozval šílený řev. Vražda??? Ale ne, to Qeronek zkusil nakrýt naší slečnu a povedlo se mu to. Valký vyváděla tak, že jsem opět byla ráda, že bydlím bez sousedů. Po obědě si to zopakovali a pak ještě ve středu a v sobotu. Přišla jsem na to, že když jsem “ u toho“ tak Valký vyvádí, ale když nikoho nevidí, tak ani necekne. Qeronek byl galantní , pořád Valký hlídal , všude za ní chodil. A docela fungoval. Je prima mít dovolené krytí. Pes nehučí , nevyje, nerozebírá kotec, není nepřítomný . Při prvním hárání jsme měli rozebrané vše a vydržela jen klec v autě, kde Qeronek tenkrát spal 4dny. Teď byl prostě zlatíčko. Jenže jsem to zakřikla. Přišla neděle 17.1. a Qeronek stihl vše . Hučel, slintal, vyl, neslyšel, neviděl, neměl čas ani na večeři. Jen zoufale „lítal“ ven- domu- ven-domu. A Valký to pozorovala. V pondělí však řekla “ A dost ! “ Z milé přítelkyně se rázem stala vrčící dračice, která ukazuje zuby na potkání. Qeronek to ještě v úterý zkoušel, ale vzdal to. Proč si nechat nadávat a kousat se. Středa byla ve znamení zklidňování. Večer už věděl, jak se jmenuje a i zabral na „jdeme papat“ , celou noc spal. Začíná už být „funkční“. Ač je to s podivem, tak nejhodnější byl celou dobu Argoušek. Jako nezávislému pozorovateli to je všechno jedno.