Butterfly v Paříži
7.-10.7. 2011 se v Paříži konala Světová výstava psů společně s Národní výstavou Francie. Dohodli jsme se s Vidlákovými a Danielou, že naše štěstíčka přihlásíme. Všechno jsme připravili na cestu a dohodli se, že vyrazíme ve čtvrtek ráno. V noci však přišla SMS od Lukáše, že musí odvést Kamilu, která čeká miminko, do nemocnice , a že se tedy nejede. Po spoustě telefonátů jsme se nakonec dohodli, že vyrazíme o den později . Sice nestihnem Národní výstavu, ale Světovku ano. Sraz byl u Daniely. Hned tam se ukázal rozdíl v balení věcí s sebou. Lukáš měl elegantní oblek na ramínku a malý kufřík. My měly věcí... no přesně akorád a tak Lukáš se ještě radši ubezpečil, zda opravdu víme, že jedem jen na dva dny :-). Daniela nám ukázala , že neveze nic navíc . Zapomněla zapnout kufr, a tak krásně složené prádlo bylo chvilku mimo něj. Rychle vše naházela zpět a jelo se.
Cesta probíhala dobře. V autě bylo pohodlí, tašky držely na svých místech , Mio se časem smířil, že Buttynka bude opravdu celou cestu s ním v kleci , Lukáš se smířil s tím, že Daniela miluje čokoládu i při jízdě.
Nevýhodou dálnic je , že jedete přes dvě země a nic z nich nevidíte. Ve Francii je dálnice spestřená spoustou duhových betonových koulí, čtverců, trojúhelníků a světlých krav na pastvinách kolem . Při příjezdu do Paříže jsme hledali Eiffelovku. K našemu překvapení nebyla vidět. Za to byl vidět na přechodu k našemu hotelu potkan nebo krysa! Hrůza! Jestli to byl Ratatouille jsem nezjišťovala. S okamžitě se dostavenou arytmií mi to bylo jedno. Postupně jsme zjistila, že v hotelu jsme " Evropané " jen my a návštěvníci protějšího pokoje. Zabydleli jsme se a vyrazili do noční Paříže. Lukáš je vychovaný a tak neřekl ani slovo, ač se mu určitě chtělo moc spát. No ale věděl, že veze dvě umíněný ženský a my chtěly vidět Eiffelovku. ( Já tedy ještě i skleněnou pyramidu, ale bylo fakt pozdě .) Do navigace jsme se snažili zadat Eiffelovu věž bez úspěchu, když se zeptáte Pařížana , tak se dozvíte, že nic takového tam nemají. Pomohl nám taxikář, který uměl anglicky a pochopil , co chceme. Eiffelovku jsme v jednu hodinu ráno našli. Byla osvětlená jak vánoční stromeček - i blikala . Prošli jsme se , Daniela fotila. Krásně oblečené elegantní Francouzky jsem neviděla. Do hotelu jsme dorazili nad ránem a přes šílené dusno jsme okamžitě spali. V půl deváté jsem všechny " mile" vzbudila, že jsme zaspali.
Lukáš výstaviště našel bez problémů, zaparkoval a šli jsme hledat kruh. Cesta do haly byla náročná. Vyhýbat se muselo lidem i tomu, co leželo na zemi. A že toho bylo!
Kruhy byly značeny přehledně, takže jsme ten náš našli hned. Klece jsme měli svoje ( Lukášovi ) . Kdo neměl a nezaspal :-) , měl možnost si půjčit erární. ČSV šly na řadu v 12,30 a pro nás ve zvláštním pořadí. Mladí a štěňata se posuzovali až nakonec. Mio nebyl v kondici, tak se nevystavoval a hodnotil vše z klece. Chanel s Lukášem vyběhali 2 místo , R.CACS, R.CACIB. Jsou úžasně sehraní a Chanelka nemá v pohybu chybu. V otevřené třídě jsme s Buttynkou fandily " naší " Akaše, kterou předváděla Lucie velmi pěkně. Pan rozhodčí nejprve nechal všechny proběhnout a pak postupně poslal pryč feny D, VD a V. Akaša se dostala až do posledního výběru 7 konkurentek z 15-ti. Výborný výsledek , ze kterého mám velkou radost já i Markupovi.
Po třídě pracovní, šampionů a běhání o nejlepší fenu , jsme šly na řadu. Buttynka běhala i stála krásně. Byla ve třídě sama, tak nás pan rozhodčí nechal si užít běhu po zeleném koberci. Zuby prohlížel sám . Butty se mu moc líbila, říkal, že je "beautiful" . Dal nám V1, čímž se stala světovým vítězem mladých !!! . Za podanou pacičku Buttynce řekl " bonne journée " :-) . Pak nastaly trochu zmatky, vedoucí kruhu nás zavolala a nechala nás asi 15 minut stát v kruhu, protože ještě nebyl posouzený mladý pes. Během čekání "náš" pan rozhodčí přišel ještě 2x si s Buttynkou potřást packou a vždy jí popřál dobrý den . V běhu o nejlepšího mladého nás porazil pejsek. Buttynka už byla hodně unavená a nechtělo se jí stát bez hnutí.
Z výstavy jsme jeli hned domů. Sice jsme na Lukáše naléhaly, ať to otočí, že potřebujeme suvenýry, ale tentokrát se přemluvit nedal :-)))).
Po zkušenosti z výstavy v Budapešti, jsem zůstala spát u Daniely. Ráno mi přinesla Era Srdcerváč ukázat k posouzení krysu, kterou měla uloženou v obýváku, kde jsem spala. Asi zda se vyrovná těm francouzským.
Celkové shrnutí:
1) Eiffelovka není tak veliká, jak vypadá na fotkách a špatně se hledá
2) Paříž je plná aut, kličkujících skůtrů, černochů a muslimů , a ne krásně oblečených Pařížanek, udávajících světovou módu
3) běhají tam u přechodů krysy nebo potkani - asi nemaj Kačenku jako na Nouzově, aby je někdo zakousl
4) na výstavách se neuklízí , je to vidět i cítit a suvenýr si odnesl snad každý.
5) mají úžasnou kávu, čokoládu, bagety a fantastické koláče.
6) s Lukášem se neztratíte !!!!!!!!!!!!!!!