Obrok po modré aneb cestou necestou
Ranní stopy nám odpadly, a my vyrazily na polodenní výlet.
Jana s Tonánkem vymysleli trasu " Obrok po modré " :-). Nic netuše jsme se s Butty těšily.
V okolí Obroku se zrovna konal hon, takže se šlo pod palbou. Vždycky jsem si myslela, že hony jsou ráno a ne před polednem... Buttynka šla na vodítku, aby si jí náhodou nespletl nějaký šikovný myslivec s vlkem. Střelba se ozývala za druhým kopcem, ale co kdyby náhodou.
Šlo se krásně, Butty s Tonánkem chodili po kládách, přeskakovali různě spadlé stromy, Tonánek objevil kaliště. Když jsme dorazili na rozcestí, tak mi Jana oznámila, že půjdeme takhle po modré, dojdem na Husu a po zelené , kterou jsme šli v létě, zpátky. Zatmělo se mi před očima! To je ještě 15km a to za světla nedáme, nehledě na ty strašný kopce! Jana mě přesvědčovala, že dáme, že máme už skoro půlku za sebou a že se mi to zdá. Po 3/4 hodiny chůze, kdy se před námi objevil kopec kolmo nahoru , mi dala za pravdu a vrátili jsme se k rozcestí. Dali jsme se vpravo , že tam jsou cestičky a napojíme se na zelenou u Tisícího kamene. Šli jsme mezi nádhernými skalami. Cesta se zužovala až se ztratila. Jana s GPS našla zvěří vyšlapanou cestičku, která vede k zelené. Přes klády a mezi balvany a opět kolmo! To už jsem litovala, že jsem nechala zbytek smečky doma. Mohl mě někdo vytáhnout. Butty cestou nahoru čuchala, zvěře tam chodilo asi dost. Když Jana zavolala, " jsme na zelený" , tak jsem si tak říkala, " no vy ano, ale my ještě dlouho ne" . Nakonec jsme to s Butty vyšplhaly. Před námi se objevil skalní útvar Kostelíček. Tam už to známe z léta. K autu jsme došli ještě za světla, Tonánek ani Butty se netvářili unaveně. Jana uznala, že Husu po modré bychom fakt nedali, že jí půjdem v létě, kdy je vidět dlouho.
Procházka byla fain, stihla jsem i závody F1, jen vítěze jsem se dozvěděla až z večerních zpráv. Usnula jsem i s Buttynkou u kávy, na kterou jsem se hrozně těšila. :-)
